5.7. - Den šestý

Konečně alespoň trochu teplo. Ráno nás probudily sluneční paprsky, což byla velmi příjemná změna po několika dnech šedé oblohy. Využili jsme tedy příležitosti a začali jsme hrát hru. V táboře nás totiž navštívil vesmírný sběratel a vyzval nás, abychom mu donesli co nejzajímavější předmět. A abychom měli za co měnit, dal každému oddílu jeden velký hřebík. Pak jsme se všichni po oddílech vydali do nedaleké vesnice a obcházeli jsme dům po domu, stavení po stavení, abychom hřebík postupně měnili za nějaké hodnotnější a lepší předměty. Když jsme s finálním předmětem byli spokojení, vrátili jsme se do tábora, kde jsme předměty předvedli vesmírnému sběrateli. Donesli jsme vánoční světélka, expanzní nádobu, okap a jiný oddíl na něj shodou okolností získal i hák, a jednomu oddílu se podařilo dostat i slepici. Postavili jsme si pro ní kurník a stala se táborovým maskotem. Nakonec nám vesmírný sběratel donesený předmět vyměnil za poslední předmět – Thanosovu rukavici. Jenže rukavice byla nekompletní. Chyběly na ní kameny nekonečna.

Po poledním klidu jsme pak začali kameny sbírat. Problém byl v tom, že každý kámen se nacházel na jiné planetě. Planety byly rozmístěné různě po táboře a uprostřed se nacházel Midgard (Země). Na Midgardu byla naštěstí i mapa, kde jsme si mohli zjistit, kde všude jednotlivé planety jsou. Byli jsme rozdělení do skupinek a když jsme na planetu doběhli, vybrali jsme si, jak velký kus kamene jsme chtěli nést. Podle velikosti jsme si pak hodili, kolik postihů budeme mít, protože nést takový kámen nekonečna, to není jen tak. Hodem kostkou jsme si tak určili, že celou cestu zpátky na Midgard jsme třeba skákali po jedné noze, jeden ze skupinky se nesměl dotknout země nebo že jeden z nás měl zavázané oči a ostatní mu museli pomáhat. Po cestě nás kontrolovala vesmírná policie, která nás hlídala, jestli úkol děláme dobře. Když jsme dorazili s kamenem na Midgard, předali jsme dílek kamarádovi z oddílu, který jednotlivé části dával dohromady. Když jsme tak složili jeden celek daného kamene, mohli jsme ho syntetizovat a získali jsme tak opravdový celý jeden kámen nekonečna. Ten jsme si umístili do rukavice a ten oddíl, který jako první složil všech 6 kamenů nekonečna, tak vyhrál. Hra to byla velmi náročná, nejen fyzicky ale i na koordinaci jednotlivých skupin, abychom sbírali ty správné kameny, které nám chybí.

Večer jsme si pak udělali pohodu při táboráku. Pomáhali jsme vedoucím se štípáním a řezáním dřeva, abychom připravili ohniště. Pak jsme oheň společnými silami se škrtadly zapálili a mohli jsme si dojít pro buřt, abychom si ho nad ohněm pěkně opekli a vychutnali si ho s chlebem a kečupem nebo hořčicí. A poslední, co zbývalo, už bylo jen ulehnout do postelí a mohli se těšit na příští den, kdy má být konečně teplo, tak se možná půjdeme i vykoupat do rybníka.

Žádné komentáře

Odpovědět