TÁBOR 2011 - HRY BEZ HRANIC

AŤ ŽIJE TÁBOR

Naši pravidelní čtenáři již jistě vědí, že čtrnáct dní v červenci patří letnímu táboru, kam každoročně odjíždíme s naivní představou, jak si odpočineme v lůně přírody, abychom se o dva týdny později naprosto vyčerpaní rádi vrátili do města.

Mnoho let jsme vždy druhý týden v červenci mířili do jižních Čech. Letos jsme si řekli, že je čas něco změnit a vrátili se tam, kde jsme před jedenácti lety začínali – na Sázavu. Návrat to byl se vším všudy. Opět jsme měli k dispozici lodičky a mohli podnikat výlety po Sázavě, stejně jako vláček, který stavěl kousek nad táborem a dovezl nás bez problémů na výlety.

VÝLET DO OBLAK

Ten první výlet jsme naplánovali už na první týden a jeho cílem byla pravá sázavská pouť, která se v té době konala ve tři kilometry vzdáleném městě. Záměrně jsme se na ni vypravili v pátek dopoledne, kdy ještě nebyla oficiálně otevřená. Doufali jsme, že když obsluha uvidí 70 dětí, otevře pouť jen pro nás. Podařilo se. Bez front a čekání si děti mohly vybírat, kam půjdou a co si koupí dobrého. Pravda, někdy kombinace pouťové stravy a zákeřných atrakcí nebyla tím pravým ořechovým (zvracely ovšem jen dvě děti), ale nakonec jsme všichni přežili a mohli se těšit na výlet další. Ten byl pro změnu na druhou stranu od tábora – na Český Šternberk. Starší si zde prohlédli hradní expozici, mladší výstavu kočárků a hraček. Jen výlet do městečka mnoho nepřinesl – za zmínku stojí kromě cukrárny a dvou restaurací snad jen krásné obrovské dětské hřiště.

BOUŘKY A JINÉ ŽIVLY

Nejen výlety ale patří k táboru. Co by to bylo za zážitky bez noční bojovky. Děti se na ni ptaly od prvního dne – samozřejmě slovy – doufáme, že nebude… Byla. Mladší vyrazili za třemi sudičkami na strašidelnou půdu, starší se vydali do lesa. Asi, aby to nebylo málo strašidelné, uprostřed bojovky začala obří bouřka. Výsledkem bylo, že nejvíc jsme se báli asi my – abychom všechny děti dostali bezpečně do tábora. Blesky křižovaly oblohu, a kdo se z počátku nebál, v závěru se bál už zcela jistě. Nakonec všechno dobře dopadlo a promočení, leč zdraví, jsme se všichni ve dvě v noci sešli. Ráno byli samozřejmě všichni hrdinové, sluníčko svítilo a všechno vypadlo docela jinak. Ale o to přece na táboře jde, ne?

A JDEME DO FINÁLE…

Počasí nám ale jinak docela přálo, užili jsme si sluníčka a koupání, někdo vyhrál a jiný prohrál v celotáborovce a nakonec tu bylo dlouho očekávané finále. Celých čtrnáct dní sbíraly děti body, aby je na závěr vyměnily za táborové peníze, za které nakoupily v krámku spoustu krásných cen. Bylo z čeho vybírat a z čeho se těšit. Bohužel, už je to všechno za námi, takže, kamarádi, ahoj, zase příští rok.